Informace

Zdraví v chovu koček

Pro napsání tohoto zamyšlení mě motivoval problém jednoho mého koťátka.
Lépe řečeno nebyl to problém ani koťátka ani jeho majitele, ale spíše jedné paní veterinářky z Prahy.
Z vrhu P si dva kocourky ode mě vzaly dvě kamarádky. Občas zavolají, pošlou fotky … prostě obvyklá a milá korespondence. Když mi naposledy zavolala jedna z nich, s radostí jsem zvedla telefon, že zase udělím nějaké rady, a nebo si poslechnu, jak se kluci mají a co vyvádějí. Místo toho mi bylo ale sděleno, že jeden kocourek je nemocný a má FIP. Po prvotním šoku jsme si ujasnili, že jde o pozitivní test na koronaviry, lépe řečeno na protilátky těchto virů. Snažila jsem se z mého laického pohledu vylíčit paní, že to žádná tragedie není, že koronaviry má dle výzkumů asi 80% populace koček (dle některých materiálů až 95%) a pozitivní test jednak neznamená, že je má (pos. na protilátky znamená, že se s nimi setkal a tělo si vytvořilo protilátky) a i když je má, neznamená to, že má FIP. Lze to přirovnat k tomu, že by udělala všem lidem test na protilátky na chřipku a pak se děsila, že všichni zemřou na zápal plic. Stejně jak může zmutovat vir chřipky, tak stejně může zmutovat koronavir a také nikdo neví proč a za jakých podmínek. Spekuluje se o genetické dispozici, stresu atd.. ale zatím žádné důvěryhodné závěry neexistují. Možná mé vysvětlení je příliš laické, ale podstata je správná. Odborné informace o problému FIP je na mém webu v sekci zdraví nebo zde: Infekční peritonitis, FIP
Na toto mé vysvětlení mi vyděšená majitelka odvětila, že veterinářka ji sdělila, že v podstatě nyní už jen mohou čekat, až se malému nafoukne bříško a zemře. Majitelka si z počátku nedala vysvětlit, že to tak opravdu není. Ono se lépe věří špatným než dobrým zprávám. Paní doktorku bych s chutí zaškrtila, jak může vyřknout takové závěry, když o samotné nemoci nic neví. Později sama tato veterinářka kontaktovala Mgr. Ditu Kellnerovou - vedoucí Diagnostické laboratoře SEVARON pro informace o FIP a koronavirech.
Kromě toho druhý kocourek ze stejného vrhu (bydlící u druhé kamarádky) protilátky dle jejích slov získané v chovatelské stanici prokázané neměl, což paní doktorka nevysvětlila. Jen pro pořádek, koťatům při tomto incidentu již bylo půl roku, tedy žijí v nových rodinách 3 měsíce.
Nakonec jsme ten celý den telefonovali všude možně a díky MVDr Davidovi Hanzlíčkovi a Mgr. Ditě Kellnerové se podařilo majitele přesvědčit, že jejich mazlíčkovi opravdu hrobeček kopat nemají.
Poučení z toho plyne nechodit k nezkušeným veterinářům a veta si vybrat na doporučení jiného chovatele.
Pro mě je to velká zkušenost, jak jednat s lidmi. Než předám kotě, vše co se dá, zanést do smlouvy a stále dokola poučovat a vysvětlovat.
Snažím se být dobrým, slušným a zodpovědným chovatelem. Píši „snažím“, protože nikdo není dokonalý.
Chov koček (myslím chov a ne množení) není vůbec jednoduchý ani levný. Protože občas odchovávám i štěňata vím, že ve srovnání s chovem psů je to mnohem složitější ve vztahu ke zdraví. Odborná veterinární literatura uvádí, že bezpečný chov je do 5 ti jedinců na domácnost.
Kočky jsou velmi citlivé na stres a vše se může odrazit na jejich zdraví. Také jejich organismus je mnohem citlivější na léčiva, viry, bakterie a jiné neřády. Bohužel zkušenosti jsou takové, že spousta veterinářů problematice zdraví a léčení koček opravdu nerozumí. Svá zvířata mám v čistotě, u veterináře jsem velmi často a to kdykoliv, když se mi jen něco málo nezdá. Až mám pocit, že je někdy obtěžuji. Na zdraví svých svěřenců jsem velice opatrná a obezřetná. Mnoho mých přátel si myslí, že spíš přecitlivělá ? Například návštěvy nepouštím k velmi mladým koťátkům, každá návštěva si musí pečlivě mýt ruce, nemocné - nachlazené návštěvy, když mám koťata, nepřijímám vůbec. Nedovolím na výstavě návštěvníkům moje kočky hladit, výstavní klec mám zabezpečenou plastovým krytem (před prstíky dětí, které sáhnou na čumáček každé kočce, na kterou dosáhnou) a důrazně hlídám, aby posuzovatelský stůl byl desinfikován před tím, než tam položím svou kočku. Jsem si vědoma toho, že zdraví koček je velmi důležité a snažím se předcházet všemu, co je možné. Jenže právě spousta věcí ovlivnit nelze.
Pokud mluvíme o chovatelství a ne množení, tak je důležité přivážet nová nepříbuzná zvířata, krýt u rozdílných kocourů a navštěvovat výstavy. Pokud bych chovala a nepřemýšlela co vylepšit a jak udržel genetické rozpětí plemene, tak bych opravdu mohla mít čistý chov. Měla bych 1. až xxx koček a jednoho kocoura a produkovala bych stále stejné koťata. Ovšem jako chovatel, který někam směřuje a chce mít zvířata nejen krásná a povahově vyrovnaná (což se zase rovná zvířata zdravá, protože vyrovnané zvíře nepodléhá tolik stresu) a samozřejmě nejvíc chci mít zvířata zdravá, což znamená i nepříbuzná. Musím používat na krytí jiné než své kocoury a také někdy nějaké zvíře dovézt. A v této chvíli už nemůžu nijak ovlivnit, jestli si součastně s novým vrhem (krytím) či rozkošným koťátkem nedovleču nějakou ošklivou virózu či infekci.
Kolikrát se podivuji nad prezentací krycích kocourů, kteří se „pyšní“ desítkami potomků což se rovná i spoustou koček a spoustou možností nákazy. Jak člověk může vědět, že dotyčná kočka pokud ona sama je striktně držena doma, nemá spolubydlící, kteří chodí ven, nebo jak člověk ví, že chovatel, který přizná 3 chovné kočky, jich ve skutečnosti nemá 20, a jak mám vědět, že jsou zdravé? Nestačí ani očkování ani testy. Sama vím a znám chovatele, kteří zamlčí cokoliv, jen aby si nezdiskreditovali jméno své chovné stanice. Snažím se spolupracovat jen s důvěryhodnými chovateli, ale nic není 100%. Pravděpodobně, své kocoury nebudu poskytovat na krytí, a pokud ano, tak jen opravdu výjimečně přátelům – chovatelům, o kterých všechno vím.
Nesnesla bych, aby můj kocour kryl kočku, kterou před tím kryl kocour, u kterého bylo velké množství koček, ale i kočku od lidí, které osobně neznám. Asi bych nespala několik nocí z představy, co si můžou všechno předat. Raději budu obezřetná, určitě si vysloužím pár pomluv, ale raději budu klidně spát se svým zdravým kocourem :-)
Každý má právo na svá tajemství, ale každý má svědomí. Pokud prodávám koťata, která nejsou levná, tak je prodávám s čistým svědomím, že vždy dělám vše pro to, aby byla zdravá krásná, šťastná a budoucím majitelům dělala jen radost.
Mám dva výborné a zkušené veterináře MVDr D. Hanzlíčka a MVDr M. Petrlíka, kteří se o má zvířata starají. Mají mou naprostou a zaslouženou důvěru, a proto péče o zdraví mých koček přenechávám na nich. Plně je respektuji a vždy se řídím jejich instrukcemi. Jak očkovací plán dělám dle jejich doporučení, stejně tak odčervení, testy a vyšetření. Dělám vše, co můžu. Snažím sebe i prostředí, ve kterém žijeme společně s našimi svěřenci stále zdokonalovat. Od jara máme novou 80 m2 rozlehlou voliéru navazující na vchod do domu, kde moje kočky mohou trávit spoustu času venku na vzduchu. Bylo také velké dilema, zda voliéru ano či ne. Jsem si vědoma toho, že všude volně žijí jiné kočky, které jistě nemají tu nejlepší péči. Ale pro volný pohyb mých koček na sluníčku rozhodlo, že rodiče mají foxteriérku Draki, která kočky nenávidí. Takže se voliéra konstruovala tak, aby nebyla nikde ani skulinka kvůli zabezpečení mých koček před Draki. Současně je Draki velmi užitečná, protože u voliéry tráví zatím celé dny i noci a venkovní kočky nemají nejmenší šanci se bez újmy na zdraví dostat ani na naši zahradu. Jsem si jistá, že to dobře vědí a ani se o to nijak nesnaží. Doufám, že Draki její posedlost kočkami dlouho vydrží.
Věřím, že tak jako doposud, tak i nadále budou mé milované kočky zdravé, šťastné a moje koťata budou dělat šťastné všechny, ke kterým se dostanou.
Toto zamyšlení je i odpověď na to, proč ne kotě bez p.p. Nevěřím, že kdokoliv, kdo produkuje koťata bez p.p. se zamýšlí nad problematikou zdraví koček aspoň z poloviny.

nahoru

Copyright © Divoký anděl All Rights Reserved | Design by Nikola Arcanidu | Update by Divoký anděl